Achillova pata mozku

Mozek je pokládán za nesofistikovanější hmotu ve Vesmíru, kterou kdy člověk poznal. Stal se jakýmsi krystalem, ve kterém se tvoří, anebo přes který procházejí myšlenky, paradigmata, postuláty, rozbory, emoce apod. Ale, tak jako housenka, která nikdy nemůže vidět své rodiče, tak také mozek nikdy nemůže poznat svého strůjce.

 

Postavme naproti sobě dvě zrcadla. Budou v sobě odrážet nekonečnou řadu stejných obrazů, ale mozek se bude snažit najít ten poslední přesně podle zákona instinktivních automatismů. Instinkty jsou vrozené a neúprosné a podobají se píšťalce, na kterou lze zahrát pouze jedinou melodii.

 

Mozek přemýšlí nad svým Vědomím, které se nedá uchopit ničím jiným než samotným Vědomím. Ale toho se mozek nejvíce straní a vyhýbá. Ve vědomé přítomnosti fungují jiné zákony, a s mozkem se tam nepočítá.

 

Tíže se vytrácí, a prostor vyplňuje láska. A důvod?

Žádný, vše je pouze z čistého bytí.

 

A nad tím vším zůstává rozum stát.

 

 

 

Z knihy ...

 

 




  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku