Myšlenky jsou emocemi

Ač se to zdá podivné, nemůže tomu být jinak. Většinou myšlení stavíme výše než emoce, které jsou v nás vrostlé, a jsme s nimi naprosto v souladu, i když nám mnohdy škodí, ale to dělá myšlení také.
Na rozdíl od myšlenek, které můžeme lehce měnit a obracet tak jak se nám to právě hodí, emoce pokládáme za něco, s čím se nedá nic moc dělat; mnohdy to ani nechceme, neboť emoce to jsme přece my sami v ryzí nezakalené podobě.  Chyba lávky, emoce fungují na tom samém principu, tak jako přemýšlení. My sami jsme jejich tvůrci.

 

Zde bych uvedl zajímavý jev vtištění u vylíhlých kachňátek, které si ihned po vyklubání z vejce vytvářejí sami představu o tom, kdo budou jejich rodiče. Může to být kachna tak jako náhodný člověk, ale třeba i kopací míč. Záleží na tom co, nebo kdo, bude zrovna u toho. Mechanismus tvorby emocí u člověka je tak jemný, že mu mnohdy uniká fakt, že si je sám vytváří. Jsou to vzorce, podle kterých se potom chováme.

 

Stačí jen „zmáčknout tlačítko“ a rozjede se vlna emocí přesně podle vytvořeného plánu. Ano, je pravda, emoce jsou zasazeny hluboko v nás, ale to neznamená, že s nimi nemůžeme pracovat, že je nemůžeme přeprogramovat, tak jak to děláme s názory. Je načase, aby tohle tabu konečně padlo a člověk se stal opravdu osvobozený od svých emocí; neříkám bez emocí.

 

 

 

Z knihy ...

 




  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku